ROZHOVOR MANŽELŮ II.

Ž: „Dala bych si chipsy.“
M: „Nejez to, zase budeš brečet, jak vypadáš.“
Ž: „Jak vypadám?“
M: „No jak bys vypadala?“
Ž: „To se tě právě ptám. Ptal ses mě, jak vypadám.“
M: „Já že se tě ptal? Mně je to přece jedno.“
Ž: „Tobě je jedno jak vypadám?“
M: „Ale není mi to jedno, co furt máš?“
Ž: „Já nic nemám, jen že jsi říkal, že blbě vypadám.“
M: „Cože jsem říkal?“
Ž: „No, že blbě vypadám.“
M: „To jsem neříkal, vždyť víš, že se mi líbíš.“
Ž: „Jak moc?“
M: „Co jak moc?“
Ž: „Jak moc se ti líbím?“
M: „No normálně - moc.“
Ž: „Tak normálně nebo moc?“
M: „No moc, no.“
Ž: „A jak moc?“
M: „Šmarjá moc, moc. Necháš mě dívat?“
Ž: „Já tě ruším? Tak já tě ruším a blbě vypadám, že jo. Já tady taky nemusím být.“
M: mlčí „Nemusíš.“
Ž: „Ty mlčíš? Takže tu nemusím být?“
M: „Cože? Ale jistě že tu musíš být.“
Ž: „Musím? Tak já musím? Jistěže musím! Kdo by ti pral a vařil, že?“
M: „Ale přece víš, že tě miluju.“
Ž: „Nevím. Jak to mám vědět? Jak mě miluješ?“
M: Montoya se tlačí na Schumachera. „Co? Cože? Jo, miláčku, určitě máš pravdu?“
Ž: „Jak cože? Ty mě vůbec neposloucháš!“
M: „Počkej prosím tě chvíli. Jedou 49 kolo, ještě tři a budeme si povídat.“
Ž: „Musím ještě žehlit.“
M: „Tak běž žehlit.“
Ž: „Jistěže, já můžu jít žehlit a ty se budeš dívat.“
M: úpění.. „Tři kola miláčku, tři kola, potom klidně vyžehlím já.“
Ž: „Jistě, ty určitě vyžehlíš. Ty něco uděláš. To bych se dočkala. Kdy jsi tady naposled něco udělal? C-O-K-O-L-I-V.“
M: „Nikdy.“
Ž: „No jistě, to jsi celej ty.“
M: „Dáš už pokoj, prosím tě? Za chvíli bude konec.“
Ž: „Ne za chvíli. Hned je konec. Mám toho dost. Jdu pryč. Nebudu utrácet svý mládí s někým, jako seš ty.“
M: „Cože nebudeš utrácet? Mohla bys prosím tě chvilku mlčet?“ Muž odevzdaně vstává, přináší z kuchyně chipsy a podává je ženě. Žena naštvaně bere pytlík a cpe si do pusy plnou hrst.
Ž: „Myslíš, že jsem tlustá? Asi bych to neměla jíst, co?“
M: Zoufale chytá hlavu do dlaní.....